1.DEN-Středa-2.3.

Jarní táboření začalo jako každé jiné na autobusovém nádraží 14:15. V Malontech jsme si pak ještě nakoupili nějaké ty laskominy a vydali jsme se na cestu. Hned potom co jsme došli do našich milovaných Pelouchů, tak jsme hodil batohy na zem a začali s velkým nadšením odemykat Pelouchy. U jednoho nejmenovaného okna jsme se na chvíli pozastavili, ale jinak všechno probíhalo hladce. Už se blížila mrazivá noc, a tak jsem si došli pro dřevo na topení. Dali jsme si jídlo a pravá zábava teprve začala. Začalo to UNO hra u které jsme se zasmáli a někteří i trpěli. Občas si nejmenovaný člověk přizpůsobil pravidla hry. No a po pár velice napjatých a náročných hrách jsme se šli vyspat do našich teplých spacáků. RADAR

2.DEN-Čtvrtek-3.3.

Přes den se nedělo mnoho - drobné práce na dřevě a boudě obecně...
Zato po odpoledni sme se dohodli a začali trénovat na frisbee turnaj. To možná nevypadalo jako nějaký špičkový trénink, vono to i do okresního přeboru mělo daleko ale co už...
Celý sme to proložili různejma taškařicema jako kafe, kančí díra, pyramidy z lidí a tak podobně...
Večer sme pak poseděli a jako obvykle zahráli UNO o zápis. Ten teda prohrál (nebo vyhrál?) ÓTéPé

3.DEN-Pátek-4.4.

Pátek byl zahájen vstáváním okolo půl deváté. Po slezení dolů z půdičky jsme zjistili, že už na nás v kuchyňce čeká Magda, která se na nás přijela podívat po lyžování. Vrhli jsme se na krátkou efektivní rozcvičku a poté jsme si dopřáli rohlíky s domácí česnekovou pomazánkou. Následovala volná půlhodina a poté jsme se už s batohy vydali na výlet. Ze začátku trasa vedla okolím tábořiště, ovšem co možná nejméně průchozími cestami. Prošlo se plno mokřadů, přebrodilo mnoho potoků… Procházením tímto terénem jsme si představovali, jako bychom se snažili utéci beze stop před vojáky z únikové hry, o které nám večer předtím vyprávěl OTP. Po náročném terénu jsme zvolili spíše polní cestu do Pohorské. Bohužel nás tam překvapila zvláštní otevírací doba místního obchůdku, který měl zrovna zavřeno. Přes zavřený obchod jsme se ale nakonec uchýlili k obědu, ke kterému jsme měli chléb s máslem. Nakonec jsme díky naším kreativním nápadům vymysleli spoustu variací, jak si na chlebu s máslem pochutnat. Cesta do Malont byla poněkud chladnější, ale nakonec jsme si za ní dopřáli hranolky s malinovkou a vše bylo v pořádku. Na Pelouchy se před naším návratem dostavil Edík, který pomáhal OTP s přípravou dračáku. V tábořišti se už jenom zpracoval strom a následně se hrála za světel Marků a petrolejek jedna hra Una za druhou. Odjet musel bohužel Kriky. K večeru ještě přijela Jolča s Jančou ze 4 a později i Klára. KŠILT

4.DEN-Sobota-5.3.

Sobotní ráno započalo rozcvičkou, to ještě ovšem osazenstvo nevědělo, že opravdová rozcvička na všechny čeká až s dopoledním zpracováváním borovice, která padla (též za pomoci Gustova mohutného skoku břichem) minulého dne. Řezání, sekání, nošení a skládání – toť symfonie zálesácká, která zněla toho dopoledne Pelouchami. Dřevo takto získáno nadále bylo zužitkováno k uvaření oběda, tj. lahodné indické dobroty s rýží, po obědě pak hrálo se Uno o zápis, které prohrál Edík. Tím najednou získal privilegium stvořit zápis soboty do kroniky a zároveň se tato karetní hra stala jeho nejoblíbenější. S odpolednem přišly hry lesní a taškařice vůbec, ze kterýchžto se dětstvo i dospělstvo vracelo k podvečeru. V tu chvíli se znenadání objevil na scéně Fanda Cíglbauer s širokou nabídkou uzenin a masných výrobků, posléze se pod ním prolomily ledy na potoce a zmizel. Večer se konalo dračí doupě, dělené na dvě družiny, jelikožto promyšlený, pečlivě připravovaný a originální příběh páně OTP a Edíka si toho žádal a kolem půlnoci se novohradská chaloupka alias zateplený Šumavský hotel Pelouchy ubírá ke spánku… Jen jedna z těchto událostí je smyšlená. Schválně, jestli tuto fikci odhalíte. EDÍk

5.DEN-Neděle-6.3.

V neděli se spalo tzv. do alelůjaglórijá a všichni byli tudíž svěží jako rybky. Největším úkolem bylo dojíst toho co nejvíc. Jinak se vlastně nic nedělalo. Zato to jezení nabralo supr spád už při přípravě. K obědu měla totiž být fazolová polévka, co se ale nestalo....Slyšeli jste už že se věci v konzervě nemůžou zkazit? Já taky jo. Proto jsem byla hoodně překvapená když sem ochutnala polévku po přidání třech plechovek fazolí, a málem se poblinkala. S Magdou jsme pak dělali výběrčí fazolí a snažili se polévku zachránit. Bohužel to bylo úplně k ničemu a tak jsme jí museli vylejt. :(((( Po tomhle incidentu si až do odjezdu moc nepamatuju protože se mi udělalo hrozně blbě a tak jsem se jen snažila dýchat a neomdlít, myslim ale, že ostatní uklízeli tak pozvolna. Nachýlil se čas odjezdu a co se ale nestalo...připeláil Lukáš s promočenou nohou. Výborně, skvělá práce. Začalo sušení a zapujčila jsem mu suchou ponožku. O pár chvil později přihopsal Gust a ten měl promočené obě boty. Úplně naprosto. Skvělá práce. Naštěstí Gustu vyzvedávala maminka v Meziříčí, což zachránilo nejen jeho zmrzlé nohy ale i mé bolavé břicho. Třikrát sláva! Děkuji za pozornost. Klára