Jarní táboření Uragán   (16.3.2006 - 19.3.2006)

Den první:


Sraz máme v 18:00 hod. na provizorním autobusovém nádraží, které je za vlakáčem. S Čendou ještě jdeme pro jistotu kouknout na vlakáč, jestli někdo omylem nečeká tam, ale nikdo tu není. Při návratu na autobusák už tam jsou všichni nahlášení, takže: Zdeněk, Čenda, Vořech, Voříšek, Adam, Eva+Zuzka, Ondatra, Pulec, Morče. Při čekání ním hlásí z okna jeden hodnej řidič výsledky zápasu Č.B. - Liberec (vedeme). Pak chvilku hledáme správné nástupiště a skládáme se do autobusu, který je nechutně malý. Jízda probíhá v poklidu a v Kaplici jsme i přes podivný zvukový projevy busu celkem včas. Přesedáme na spoj do Dluhoští - ten už je poloprázdný, ale kluků je všude plno. Hlavně když si připravují návleky do sněhu (čekají hromady jako posledně, ale to už nehrozí).

Vystupujeme a jdeme po silničce na Uragán. Prošlapáno je pak až ke srubu a vevnitř je dokonce i dřevo, takže hned zatápíme. Vořech s dobrovolníky jdou ke studánce pro vodu. Docela se to pronese, protože lávka tu není a musí se jít až na silnici. Zabydlujeme se, večeříme a začínáme zpívat za doprovodu kytar. Musím prásknout Vořecha, že nechal kytaru doma! Zato Adam má prvně kytaru s sebou a docela válí (to je dobře). Hitem se stává nová Nohavicova píseň Ladovská zima. Toho večera jí zpíváme hned několikrát. Pulec nám pěje něco ze své produkce a pak si připravujeme postavy na zítřejší dračák. Ještě nějakou dobu debatujeme a jdeme spát... Nó, spát - ono když jsme na akci společně s Čendou, je z toho vždycky nějaká poťouchlost. A dnešek není vyjímkou. Bereme šňůru na prádlo a svazujeme lidi vzájemně za poutka spacáků. Čenda mě nutí, abych to vyfotil. Blesk probouzí Pulce a ten se vítězně kření - já vím, že jste si nás ve spaní fotili. Pak uléhá znovu ke spánku a chce se ve spacáku otočit, jenže to nejde. "Co to? Jak to?", rozespale ve tmě funí Pulec. Nadobro se probouzí a pere se se spacákem. Následně nachází tu šňůru a ničí nám jí kudlou...

 

Den druhý:

Budí

ček je ve čtvrt na devět. Snídáme a jdeme dělat dřevo. Jenže některým se vstávat nechce - Adama hážem z okna do sněhu a to je pro další lenochy moc dobrou motivací :) Asi v půl desáté vyrážíme na Svatyni. Cestou se stavíme u střediskové jídelny, která se stavila v loňském roce a konstatujeme, že je to za ty prachy slabota, resp. jsme si jí takhle nepředstavovali. Pokračujeme dál a dáváme oddílové signály. Vzhledem ke sněhovým vantům, které jsou okolo cesty, je i třeba "dva" (místo deseti) celkem splnitelný úkon. Na vrcholku chvilku klábosíme a pak je běh dolů. Docela masakr, protože když se nebojíte a rozběhnete se naplno, tak už se prostě zastavit nedá. Všechno je nafoceno a to včetně videa u přeskoku stromu, co ležel dole přes cestičku. Obcházíme kopec a dostáváme se na louky, kde vyšlapáváme ve sněhu obří osmnáctku, děláme andělíčky a vůbec šaškujeme. Když už jsme všichni úplně mokří vracíme se zpátky a vaříme pozdní oběd, či spíš brzkou večeři. Po rozmrznutí děláme hromadu dřeva na zítřek a řežeme proutí, že bychom zkusili udělat nějaké sněžnice. K tomu účelu hřejeme na kamnech kotel vody, že bychom tím tvarovali proutky, protože jsou ještě bez mízy. Zatím dáváme kytarové zpěvy a potom hrajeme dračák. Po proutí už se nikomu ani nezastesklo...

 

Den třetí:


Vstáváme zase v 8:15 hod., rychle snídáme a připravujeme si věci k cestě na Pelouchy. Jdeme po silnici, ale oproti minulému měsíci je to nuda. Sněhu je míň a i ta žertovná nálada z minule je pryč. Říkám si, že na naší loučce si to vynahradíme. V Meziříčí u Máselníka je spadlá střecha na obytné části - máme dojem, že minule byla jen na hospodářské budově. Docházíme k brodu, kde je okousaná kostra srnky a pokračujeme podél Pohoráku. Vořech stále vzdychá, že tohle už není ten správnej androš a hledá si ten nejhlubší sníh, kudy by se brodil. Morče se každou chvíli válí po zemi a je mu evidentně jedno, že bude po zbytek dne úplně mokrej. Jako minule, tak i

dnes točíme video běh ke kuchyni. Dnešní je obzvláště vydařené, protože sebou několik jedinců seklo k matičce zemi k nemalé potěše filmaře, tedy mě. Obhlížíme tábořište a dáváme svačinku. Skáčeme ze střechy do sněhu, ale brzo s tím končíme, protože sníh už je upěchovaný a dost to bolí. Tak zahrabáváme Morče a Evu do sněhu a děláme si z nich legraci, že je tu tak necháme. Dál kutáme tunel skrz hromadu sněhu, co je na jednom stanu. Začínám s Evou a ostatní prej k čemu to bude dobrý, ale když máme hotovo, tak se k tomu hned hrnou (klasika). Po poledni vyrážíme přes les do Malont na čaj. Teď v hlubokém sněhu, který tu mezi stromy zůstal, je to docela nářez a Vořech už netvrdí, že to není androš. Čenda si několikrát hraje na hada - to když hodí prvotřídní tlamu. Svojí nešikovnost pak maskuje tím, že had přece taky leží, když jde! Nahoře u vodárny se fotíme a scházíme dolů do vsi. Míříme Pod Kaštany, protože na hřišti mají zavřeno.

U Kaštanů koukáme jak sůvy - hospoda je předělaná, na zemi koberce, v sálu projekce a telka. Prostě civilizace už pronikla i sem a je nám to tak trochu líto. Objednáváme si čaj a ptáme se, jestli mají taky něco k jídlu. "Ale vlastně i jo!" Povídá vítězoslavně vrchní. "Zbyli mi tu čtyři utopenci" Tváří se při tom jak kdyby nás zachránil od smrti vyhladověním. Mám co dělat, abych na něj neprsknul ten čaj. Nakonec jsme mu s Ondatrou a Čendou tři utopence snědli a rozjímáme nad tím, komu připadne ten poslední. Zbytek osazenstva zatím obsadil fotbálek, který tu taky mají nový.

Asi v půl druhé opuštíme putiku a míříme zpět. Kousek jdeme po silnici, ale za koupákem odbočujeme vlevo do polí. Asi půl kiláku se klikatí koleje od traktoru, ale pak vedou špatným směrem a my už si razíme vlastní cestu. Ti lehčí mají výhodu, že se tak neboří - drží je zledovatělá vrchní vrstva. Ostatní mají smůlu a boří se minimálně nad kolena. Máme nějak moc energie, tak kus cesty i běžíme. Procházíme lesíkem a na druhé straně jsou návěje, že se boříme až nad pás. Vořech má konečně andro

š, na kterej se těšil! Kousek dál je to zase pevnější a jde se líp. Dělíme se všichni o kousek suchého chleba, co nám zbyl a přicházíme na silnici. Čtyři (já, Čenda, Vořech, Adam) pokračujeme přímou cestou po polích, zbytek už jde po silnici. No, dorážíme na Uragán dobře o půl hodinky dřív, než ti silničáři. Když přichází druhá skupinka, začínáme právě stavět našeho helouvínka - aneb ahojínka, jak jsme ho přejmenovali. Naše naděje na pomoc od ostatních se rozplynula, protože na stavbu nakonec zůstáváme tři s Vořechem a Čendou. Redukujeme tedy naše plány ohledně výsledné velikosti a za hodinu a čtvrt máme hotovo. A to včetně čepice s bambulí, kterou jsme tvořili na dně hrnce. Najednou se trousí ostatní a že je to prej dobrý a jak je to postavený? Každej má najednou plnou pusu hlášek.

Jdeme se konečně ohřát a pak několikrát hrajeme bang. Hrozná legrace. Za hluboké tmy se fotíme u ahojínka, do kterého jsme dali svíčky. Většina osazenstva usíná, jen já s Evou a Čendou klábosíme skoro do čtyř.

 

Den poslední:


Vstáváme později, poklízíme, řežeme dřevo. Ještě společné foto a razíme ke Kačáku. Potom do Ličova a odtud před dvanáctou busem do Kaplic. Pan řidič byl nějakej hodnej  - ani po nás nechtěl průkazky a to tu opravdu není poslední dobou zvykem! Při cestě do Budějc chytá Ondatru s Vořechem amok a předhání se, kdo toho víc nakreslí na zamlžená okna. Prostě Bohnice hadr.

.

.

.

Zdeněk, 13.1.2014

Zdeněk, 13.1.2014


Přidej komentář:
Zdeněk
Paráda, to jsou ty moje fotky - ještě jsem točil video běhu ze svatyně. Nemá ho náhodou Kaštan nebo Vořech na CD? Kdysi jsem to někomu vypaloval...
17:32, 30.1.2014
FEDRO
FEDRO
HELE TODLE JSOU FOTKY K TOMU PRVNÍMU VÍKENDU.JARKY JSOU V JINEJ SKLADBĚ LIDÍ A S HELOVÍNKEM.
00:26, 29.1.2014
{w}
Vytlačeno... Popravdě se mi po takovýhle zimách strašně moc stýská!
00:04, 29.1.2014
Zdeněk
Hééj, dotlačte někdo fotky, protože zrovinka tyhle už asi ze starého poškozeného disku nevycucnu :(
23:15, 19.1.2014

© Osmnáctka z Budějc - 18. skautský oddíl z Českých Budějovic    
Odkazy | Mapa webu | Starý web | Kontakty