Jak již zmíněno v tomto papírku [kterej Vořech při skenování neotevřel, pozn. Ed.], jednalo se o vandr s Fedorem. Já si přesto nebyl jist, zda na vandr pojedu či nikoliv. Váhal jsem kvůli mému příteli Sheurmannovi, s kterým jsem se seznámil u doktora. Nakonec jsem se na přítele vykašlal a v 15:40 jsem postával na busáku, ne u kol [neb tam bývávaly srazy, když nestálo Mercury, pozn. Ed.], ale ve stínu, byl totiž zase jednou nevídanej pařák. Přede mnou tam seděl Kaštan, po mě pak přišel Kuba, pak Fedor a nakonec Jura, později řečený Morče, nemladší člen naší výpravy.
A tak se v buse na Kaplici rozpovídal Fedor momojiné o tom, jak mu někdo ukradl z kola sedačku a jak musel jet na tyčce sedivší domů, nebo jak spal v Marseille na letišti a podobné historky. Z Kaplice jel přímák do Leopoldova. Odtud jsme po krátké poradě šli do Kaňonu Floku. Ve Flokáči jsme postavili Megabivak (Já s Kubou, pak se nám ještě přifařil Jura), Kakan si postavil svůj bivak a Fedor tropiko. Rozdělali jsme oheň. Na něm jsem si opekl stehno, Kuba knedlo-zelo-vepřo a ostatní hladově koukali. Na to jsme dali karty v našem megabivaku. Nejdřív jsme hráli prší, potom Mao-mao. Kdyby se na tuhle hru zapomnělo, raději sem napíšu pravidla:
VII- Ber dvě, jako u prší (2xVII = 4 karty atd.)
VIII- stojíš, nedá se přebít jinou další osmou
IX- posíláš jednu kartu po směru protihráči
X-všichni hážou do talonu X, kdo hodí X poslední, začíná
Spodek-mládí se do stolu, nebo do toho, co je zrovna při ruce
Svršek-mění barvy (jako u prší)
Král-obrací směr
Eso-stojíš (na Eso se dá hodit VIII., ale ne naopak)
Za celou hru se nesmíš na nic ptát, jinak bereš kartu
Když odhazuješ předposlední kartu, musíš říct mao-mao, jinak bereš kartu.
Když už jsme byli dostatečně omlácení do stehen, které jsme místo stolu používali, odebrali jsme se na kutě. Noc stála za velký kulový. Celou noc mě obtěžovali davy komárů, hejna muchniček a armády mravenců. A nejen mě. Spal jsem asi tak čtvrt hodiny z každý hodiny, takže dohromady skoro nic. Tuto noc jsem nazval třetí nejhorší nocí svého života [to byly krásný časy, kdy pozice v tomto žebříčku neovlivňovaly omamné a psychotropní látky, pozn. Ed.]. Druhé místo má noc na Evakuaci z tábora 2004 na Kapelunku, kde nás ještě mimo muchniček (přál bych vám ráno vidět ty xichty) otravovali ještě zlý sny o shnilejch nohách po předcházejícím a nastávajícím pochodu. A první místo si z odstupem drží noc, kdy jsem byl s Čendou a Zdeňkem na výsadku a protože Adámek [Pískloun, pozn.Ed.] neměl spacák, tak jsem mu ho musel půjčit. Tak jsem strávil v teplotě na nule s drkotajícími zuby pouze v tenké mikině dlouhou noc. Nakonec jsem usnul, ale na židli – tam mi totiž nedrkotaly zuby tak, aby mě to neprobouzelo...
18.6.
Ale zpět do Flokáče. Ve třičtvrtě na pět už to vypadalo, že neusnu, protože mě svědil celý obličej a boleli mě ruce od odhánění věčného. Pak jsem ale v půl šesté na&sca
Poté jsme se trochu motali v bludišti lesopolních cest. Nakonec jsme se našli nedaleko Bonaventury. K ní jsme ale nedošli, pokračovali jsme dál novou cyklotrasou, potkávaje cyklisty jedoucí na Žofín. Nová cesta šla chvíli s hranicemi Žofínského pralesa a pak ve směru na Zlatou Ktiš. Tam jsme si dali oběd. Ktiš sice nebyla napuštěná, i tak jsme tam ale nebyli sami. Na druhé straně se opalovala jakási slečna, kterou Fedor odmítl zazoomovat, protože má prý už z Elby slušnou kolekci. Tam jsme poobědvali, shlídli totálně rozpadlou vesnici Zlatá Ktiš a našli kartáček a pastu pro Kubu.
Fedor se pochlubil, že zná prímovou zkratku do Žofína. Sice nás chvíli strašil, že z toho Krpálu mu
Potom jsme pokračovali v naší cestě přes Javory na Lužnici, dále na Radčice, kde zářil novotou nově postavený statek. V závěru jsme si trošku zašli (tedy my bez Fedora), ten totž našel zarostlou cestu na Radčice). A tak jsme přišli od Orodruiny, kde jsme se ptali hor, jak je Rakousku.
Na Pelouchách jsme skosili trávu a u ohniště si udělali oheň. Opekli jsme si sýry a Morče, který se již cítil znaven tím neustálým trajdáním, si šel lehnout. My jsme pak ještě kecali u skomírajícího ohně o křečkách a pak šli spát chvíli po Morčeti.
19.6.
Noc o 222,63% lepší než včera. Teplo, žádní komáři, prostě bomba. Budíček v půl devátý, i když se ze spacáku nikomu nechtělo. Fedor nafotil několik póz u fotbalové branky a póz s kosami a srpy. Nakonec jsme poklidili, zamkli srub a odebrali jsme se do Beňáku na bus. Fedor se zakecal v Kuří, proto jsme vyrazili do hospody bez něj. Už ve dveřích nás Fedor dohnal. On si dal plec (malou), já guláš Petra Voka s osmi, Kuba guláš Petra Voka se standardem a Kaki s Morčetem si dali palačinky.
Pak už jsme jeli přes Sviny dom. Na nádraží jsme ještě nechali Morčete v buse, když spal a Fedor nás u Itala pozval na dva kopečky...
.
