Skautská pouť   (23.4.2005 )

Jako loni, předloni, takřka tradičně na náměstí. A opět se neobešla bez příprav, z čehož pro nás vyplynul sraz v 18:00 v pátek 22.4. roku 2005 u klubovny. Když jsem dorazil, na místě už byl Kuba s Kaštanem a pochvalovali se sáčka za 35,- ze secondhandu. Čenda poslal zprávu, že dorazí někdy za dlouho a tak jsme rozehráli partičku filků. Padla jedna, druhá a Čenda nikde. Tak, nehledě na čas, jsme ještě asi hodinu hráli. Na to přišel Čenda a tak hrál i Čenda. Na to přišel Zdeněk, kterýž se do hry nezapojil, ač byl zván. Hru ukončil až příchod Starostův.

Uběhla kratičká pauza na jídlo, při níž nás Zdeněk obveseloval historkou, jak jel za zlodějem v autě a naváděl policajty, kam mají jet. Poté jsme zvolili o něco drsnější hru – voko. Schytal jsem to asi 46krát a průměrně 10 kartami, ale když má někdo smůlu?! Nepomohla ani výmluva, že zítra zcela jistě budu koncertovat na náměstí. Přitom pronesl Čenda památnou větu: „Zítra vám bude hrát vodník...“

Po chvíli jsme ukončili hru, Starosta nás opustil (s pohrůžkou, že se určitě vrátí) [haha pozn.ed.], i Zdeněk nás opustil. Poté jsme v klubovně umejkříli transparent na naší zítřejší atrakci = Věštírnu. A protože jsme potřebovali ještě dost popsaných papírů na téma konkrétní věštba, odebrali jsme se na to do Melodie. Tam nad přemýšlením padly 4 Earlgreje, 1 ovocný čaj, 3 fotbálky a jeden kulečník. Když jsme konečně napsali to, co jsme potřebovali, byly už tři hodiny a tak nasedaje do Čendiskovo auta přijíždíme do klubovny než bys řekl Šimbolice. V půl čtvrtý se nám daří usnout.

Jakýsi budík nařízený na půl pátou ráno nás neohleduplně budí. Co naplat! V pět máme bejt na valše, tak přes mé protesty jdeme v třeskutém mrazu směr Valcha vypadaje spíše jako Tutanchamoni po exumaci. Na Valše něco málo práce. A pak se odebíráme a pak se odebíráme na náměstí. Tam jako vždy hrozný chaos na každém rohu, a tak se já, Ewa, Kaštan a Kuba odebíráme do klubovny, kde bereme věci, které budeme potřebovat. Po příchodu se zdravíme s naosmoupřicházejícími a začínáme zřizovat orientální interiér věštírny. Netrvá to dlouho a pouť je zahájena velkolepým nástupem, který se jako vždy neobešel bez toho, aby vlaková četa nenesla vlaku obráceně atd.

 Na to jsme se pustili do práce – Kuba a Kaštan jako věštci a já jako hlavní poutač s kytarou. A fungovalo to. Za chvíli se k nám počali sbíhat lidi a chtít vyvěštit budoucnost. A takhle to šlo až do tý doby, než přišli lidi na to, že máme omezenej počet věšteb a tak se mnohdykrát stalo, že se sešli tři kamarádi, co si měli dávat majzla na mešity a visací zámky. Dost nám taky vynesla i druhá atrakce – souboj slepých rytířů. Který měl v malíku Judžín, Adámek a ten třetí [?pozn.ed.].

 

Rychle to ale uteklo a vše se chýlilo k závěru. Ještě nástup, a pak už se všichni rozprchnou na všechny strany. Sbohem bratři a sestry (zvláště pak sestry!).

 

{w}, 21.2.2014

{w}, 21.2.2014


Přidej komentář:
Eda
Kaštan je tam dobrej taťka:)
19:12, 22.2.2014
woreshack
Jó, jo...tady skautský poutě, to bejvaly vždycky krušný přípravy na ně... Nevím, jestli to bylo u týhle pouti, ale myslím, že je to klidně možný - hrálo se tenkrát MS v hokeji a já jsem přišel domu asi ve čtyři a hokej byl řekněme od pěti. A tak mě napadlo, že bych si na hodinku schrupnul než ten hokej začne. No a probudil jsem se až ráno... To byly časy ty jo! Melodie, voko a objev, že existují dokonce i skautKY! Fotku nemám úplně přesně datovanou, může pocházet i z nějaké pouti dřívější...
12:27, 21.2.2014

© Osmnáctka z Budějc - 18. skautský oddíl z Českých Budějovic    
Odkazy | Mapa webu | Starý web | Kontakty