Vzhledem k velmi intenzivní letošní zimě, kdy díky tunám sněhu nejdou otevřít ani domovní dveře, natož se pohybovat jinak než na lyžích či sněžnicích... Jo to by bylo. Prd. Dubičák se už dlouho nekonal, tak jsme vyrazili za sněhem. Na Kozí pláně u Kaplice. Sraz proběhl tradičně u padlých, kde proběhlo první seznámení se s našimi sjezdovými nástroji. Lukáš (kšilt) s tátou vyrobil z překližky a kusu kanalizační trubky zajímavej hybrid snoubordu a bob. Mazec. Ostatní se pyšnili pekáči a různými lopatami. Já doma svázal dvacet petlahví a obalil je igelitem, z čehož vznikla nesmrtelná matrace. S tímto jsme se vydali do vlaku. V kupé jsem seděl s Gustou, Lukášem a Lukášem, Míšou a Davidem. Proběhl znova můj výpravový rituál, což znamená, že jsem si zas rozsedl svoje dvě koblihy. Kluci krkali, já prděl. Docela jsme si rozuměli. V Kaplici nádraží, kde jsme se vyvalili z vlaku, bylo pár čísel novýho sněhu. Paráda. Vydali jsme se na mnou vymyšlenou zkratku. Dle mapy jsme měli jít furt po polňačkách. No nešli. Lesáci si v lese vyjezdili svoje cesty a ze zkratky se stala delší a horší cesta. Klasika. Když jsme dorazili ke sjezdovce, řádně spocení z táhnutí našeho vercajku, čučeli jsme kolik je tu sněhu. Jezdili jsme ze začátku jen na placu pro prcky, ale byla to nuda, tak jsme vyrazili na sjezdovku. Našli jsme si místečko, kde lidi skoro nejzdili a pustili se do práce. V plánu byl skok z meze. Po chvíli tvorby a několika nesmělých testech, jsem se rozhodl to skočit s Marešovo bobama s volantem. Nějak jsem neodhadl své proporce a rychlost, z čehož při dopadu vznikl kontakt mezi mým rozkrokem a volantem bobu. Bobům upadly dvě lyže a mě dvě.... No nic př&i
