O akci | Sdílej na  

Této veleepycké akce se zůčastnily tři legendy, slovy Metlo, Šiny a Klára. Kdo nejel velice prohloupil neb výhledy byly a jaké.

Snažení započalo nákupem jídla, který trval asi dvě hodiny, poté jsme se sešli u Kláry doma, kde jsme si připravili toustíky na cestu a zabalili si společný náklad. Vzhledem k zábavnému budíčku ve 4:20 jsme takticky rychle šupajdili spát.

Budíček byl úžasný, následoval přesun do Schladmingu kde jsme zaparkovali těsně po osmé hodině ranní. Po cestě nás doprovázel playlist ugabugahorycesta a trocha českého rapu. Posnídali jsme bábovku od Metůdkovo maminky a vyrazili jsme lanovkou do hor. V kabince jsme si procvičili německý jazyk křičením instrukcí co tam byly uvedeny a po výstupu proběhlo rychlé foto se zajícem a již sme byli na cestě.

Počasí nám přálo jak blázen, potili jsme se, opalovali tak moc, že Metla má permanentní ponožky a bylo tak jasno, že jsme viděli asi až do Slovinska.

První vrcholek 2210 metrů, podpis v knížce a obídek-chlebák s parasema. Pak jsme šupajdili hřebenovkou nad údolím a nezbejvalo nám nic jiného než se stále kochat a říkat jak je to hezký. Potkali jsme stádečko ovcí, který z nás asi neměly takovou radost jako my z nich a tak utekly. V horkém slunci přišlo vhod koupání v jezírku, které využili dva ze tří účastníků-ehehMetloehehsmrdí- voda byla opravdu osvěžující, víc než Pohorák po ránu. Taky jsme potkávali docela dost česky mluvících skupinek což  bylo místy komedické. Na první přespání jsme měli vyhlédlou chaloupku v býval

é osadě Neualm, byly v ní dvě matrace, kramle a číslo 18 na stěně takže asi osud. Nebezpečně se k ní blížil pár Čechů, který nás předběhl asi kilometr od chaloupky, ale naštěstí se rozhodli nejdřív prozkoumat okolí a tak jsme v nestřežený moment obsadili toto letovisko my. K večeři jsme si ohřáli barbecue fazole, kukuřici a spoustu párků se sýrem a tortilkou, bylo to dobré ale bylo toho moc. Těšili jsme se na hvězdy ale měsíc v úplňku měl jiné plány tak z toho byl "jen" pohled do osvíceného údolí a na vrcholky okolo. 

K snídani jsme si dali balenou ztrátu čela a urologický čaj a už jsme šupajdili, čekalo nás asi 11 kiláků s víc než kilometrem nahoru i dolu takže jsme měli celkem co dělat. Došlapali jsme k Preintaller hutte, kde jsme se zas pokochali a dali pauzičku před výšlapem k jezerům, po prvním úseku jsme si doplnili vodu, poklábosili s dalším českým párem a Metla vyfotil reklamní fotografii na jeho boty. Tento počin ho zřejmě velice povzbudil protože do kopce vyletěl jako střela a vyčkával chvilku nahoře na Kláru se Šinym. Výhled do údolí odkud jsme přišli na jedné straně a milióny jezírek a loužiček na druhé. Co víc si přát. Došli jsme k tomu největšímu co je pod vrcholkem kam vedla naše cesta dále a proběhl zase obídek a koupačkou. Metla stále držel svůj protest proti studené vodě takže jen házel žabky. Když jsme si dostatečně odpočinuli vyšli jsme podél potůčku co pramenil z azurově modrýho jezera kde jsme si doplnili vodu a vyrazili směr špica 2618 metrů nahoře. Za odměnu jsme si pochutnali na vrcholových utopeňourech které jsme nabídli dalším dvoum

českým párům, který jsme na vrcholku potkali. Nechtěli a doteď toho litují učitě. Když jsme se jakštakš ukojili výhledy a taky teda už bylo celkem pozdě na to, že nás ještě čekali 3 kiláky a 900 metrů dolu, vyrazili jsme dolů. Po asi padesáti metrech jsme uslyšeli jekot harpyje a po bližší inspekci jsme přišli na to, že na nás řvou kamzíci, bylo jich celkem asi sedum. Husté. Meto musel zažehnat po cestě hnědý signál, dostal i lopatičku. Během sestupu se z veselého klábosení stalo postupně velmi nespokojené handrkování a když na posledích pár set metrů musely být vytaseny i čelovky, morálka klesala na bod mrazu. Při smyslech nás ale držela vidina bylinkové limonády a teplé polévky co sme si taky řádně dopřáli v chatě, kolem které jsme šli k spacímu místu. Plán zněl, pršet nemá, budem spát pod širákem a zítra budem pokračovat v cestě dál přes sedlo a k mrtvé ovci. Měsíc se zase vyhoupnul přes vrcholky a ozářil celé údolí. Ve tři ráno se ale někdo tam nahoře takzvaně rozhodl, že to bude legrace a spustil pršení. Všichni jsme vyskočili ze spacáků a tak tam stáli chvilku v dešti než nám docvaklo, že bysme měli postavit ten supr stan pro dva co s sebou táhneme. Tak se stalo. Zabydlení v tomto pětihvezdném paláci bylo opravdu top. Každej měl tak 40 centimetrů osobního prostoru a mokro bylo taknějak všude. Plánse timpádem změnil a když pršelo i v deset ráno rozhodli jsme, že pujdem k autu a nebudem zbytečně riskovat kluzké pěšinky a kamení co by nás čekalo. Uvařili jsme si ještě čínské polévky pod převisem balvanu na kterej sme taky vylezli a vyšli jsme do údolí směr autobus a automobil. Cestou se proti nám ještě vyřítilo stádečko koní a na zastávce busu jsme si uklohnili rizotko takového rázu, že ho teď nějakou dobu nikdo z nás asi nepotřebuje jíst. V autobuse nám pan řidič po pár větách anglicky řekl slovensky aŤ mu dáme deset eur a jdem dál, takže jsme ušetřili 14 :)

Jízda domu byla opravdu jízdná, protáhla se ještě kvůli údržbě tunelu na cestě ale zdárně jsme odevzdali Metlu a výlet dopadl nejlépe jak jsme si mohli přát.

 

KŠM, 1.10.2023

KŠM, 1.10.2023