Den první:
Sraz máme v 18:00 hod. na provizorním autobusovém nádraží, které je za vlakáčem. S Čendou ještě jdeme pro jistotu kouknout na vlakáč, jestli někdo omylem nečeká tam, ale nikdo tu není. Při návratu na autobusák už tam jsou všichni nahlášení, takže: Zdeněk, Čenda, Vořech, Voříšek, Adam, Eva+Zuzka, Ondatra, Pulec, Morče. Při čekání ním hlásí z okna jeden hodnej řidič výsledky zápasu Č.B. - Liberec (vedeme). Pak chvilku hledáme správné nástupiště a skládáme se do autobusu, který je nechutně malý. Jízda probíhá v poklidu a v Kaplici jsme i přes podivný zvukový projevy busu celkem včas. Přesedáme na spoj do Dluhoští - ten už je poloprázdný, ale kluků je všude plno. Hlavně když si připravují návleky do sněhu (čekají hromady jako posledně, ale to už nehrozí).
Vystupujeme a jdeme po silničce na Uragán. Prošlapáno je pak až ke srubu a vevnitř je dokonce i dřevo, takže hned zatápíme. Vořech s dobrovolníky jdou ke studánce pro vodu. Docela se to pronese, protože lávka tu není a musí se jít až na silnici. Zabydlujeme se, večeříme a začínáme zpívat za doprovodu kytar. Musím prásknout Vořecha, že nechal kytaru doma! Zato Adam má prvně kytaru s sebou a docela válí (to je dobře). Hitem se stává nová Nohavicova píseň Ladovská zima. Toho večera jí zpíváme hned několikrát. Pulec nám pěje něco ze své produkce a pak si připravujeme postavy na zítřejší dračák. Ještě nějakou dobu debatujeme a jdeme spát... Nó, spát - ono když jsme na akci společně s Čendou, je z toho vždycky nějaká poťouchlost. A dnešek není vyjímkou. Bereme šňůru na prádlo a svazujeme lidi vzájemně za poutka spacáků. Čenda mě nutí, abych to vyfotil. Blesk probouzí Pulce a ten se vítězně kření - já vím, že jste si nás ve spaní fotili. Pak uléhá znovu ke spánku a chce se ve spacáku otočit, jenže to nejde. "Co to? Jak to?", rozespale ve tmě funí Pulec. Nadobro se probouzí a pere se se spacákem. Následně nachází tu šňůru a ničí nám jí kudlou...
Den druhý:
Bud
Den třetí:
Vstáváme zase v 8:15 hod., rychle snídáme a připravujeme si věci k cestě na Pelouchy. Jdeme po silnici, ale oproti minulému měsíci je to nuda. Sněhu je míň a i ta žertovná nálada z minule je pryč. Říkám si, že na naší loučce si to vynahradíme. V Meziříčí u Máselníka je spadlá střecha na obytné části - máme dojem, že minule byla jen na hospodářské budově. Docházíme k brodu, kde je okousaná kostra srnky a pokračujeme podél Pohoráku. Vořech stále vzdychá, že tohle už není ten správnej androš a hledá si ten nejhlubší sníh, kudy by se brodil. Morče se každou chvíli válí po zemi a je mu evidentně jedno, že bude po zbytek dne úplně mokrej. Jako minule, ta
U Kaštanů koukáme jak sůvy - hospoda je předělaná, na zemi koberce, v sálu projekce a telka. Prostě civilizace už pronikla i sem a je nám to tak trochu líto. Objednáváme si čaj a ptáme se, jestli mají taky něco k jídlu. "Ale vlastně i jo!" Povídá vítězoslavně vrchní. "Zbyli mi tu čtyři utopenci" Tváří se při tom jak kdyby nás zachránil od smrti vyhladověním. Mám co dělat, abych na něj neprsknul ten čaj. Nakonec jsme mu s Ondatrou a Čendou tři utopence snědli a rozjímáme nad tím, komu připadne ten poslední. Zbytek osazenstva zatím obsadil fotbálek, který tu taky mají nový.
Asi v půl druhé opuštíme putiku a míříme zpět. Kousek jdeme po silnici, ale za koupákem odbočujeme vlevo do polí. Asi půl kiláku se klikatí koleje od traktoru, ale pak vedou špatným směrem a my už si razíme vlastní cestu. Ti lehčí mají výhodu, že se tak neboří - drží je zledovatělá vrchní vrstva. Ostatní mají smůlu a boří se minimálně nad kolena. Máme nějak moc energie, tak kus cesty i běžíme. Procházíme lesíkem a na druhé straně jsou návěje, že se boříme až nad pás. Vořech má konečně
Jdeme se konečně ohřát a pak několikrát hrajeme bang. Hrozná legrace. Za hluboké tmy se fotíme u ahojínka, do kterého jsme dali svíčky. Většina osazenstva usíná, jen já s Evou a Čendou klábosíme skoro do čtyř.
Den poslední:
Vstáváme později, poklízíme, řežeme dřevo. Ještě společné foto a razíme ke Kačáku. Potom do Ličova a odtud před dvanáctou busem do Kaplic. Pan řidič byl nějakej hodnej - ani po nás nechtěl průkazky a to tu opravdu není poslední dobou zvykem! Při cestě do Budějc chytá Ondatru s Vořechem amok a předhání se, kdo toho víc nakreslí na zamlžená okna. Prostě Bohnice hadr.
.
.
.
