Byly prázdniny, a tak co vymyslet lepšího než nějakej ten vandr? Původní ambiciózní plán vandru podobnému Vánočnímu Pohoří sice nevyšel, ale výlet s pohodou na Pelouchách taky nebyl vůbec k zahození. Jelo nás půl tuctu já, čtyři veselí bratři (Mareš, Pory, Edík a Jindré) a Adam, zvaný též "sluníčkář" Pláteník.

Na Merkury se scházíme jen pár minut před odjezdem a vyjíždíme ... konkrétně na Dobrou Vodu u Stropnice. Odtamtud bylo v plánu přez Kraví horu, Zlatou Ktiš, Žofín a Myslivnu dojít na Pohoří a pak to stočit na Pelouchy akorát bus nám jel až v 8 (byl totiž svátek ... ), tak sme na Žofíně u 18 mástra dohodli, že se pustíme přez Pohorskou a Lužnici na Polžov. V Lužnici potkáváme vtipného pána, co nám nabídne nanutky, které nemá, což chtěl zachránit a nabídl nějaké pitivo, což jsem zdvořile odmítli, tak nás ještě poučil o současné politice a pokračovali sme v cestě. Prozkoumali jsme trochu Polžov, musím teda říct, že se tam orientuji lépe s temi dvoumetrovými kopřivami, ale na druhou stranu nám byla odhalena jiná tajemství, třeba kaplička nebo studna ... 

V chaloupce, vzhledem k, řekněme, nadbytku jídla, jsme hodovali a to téměř všechny tři dny. Krom toho jsme užili i jiné zabavy jako dračáku, medžiků nebo jen klábosení. Dokonce se nám povedlo sem tam z lesa přitáhnou nějakej ten špalík a trochu ho říznout, tak alespoň další výprava na Pelouchy neumře zimou. Mimo to se z velmi záhadných důvodů všem účastníkům nějak podivně zbláznil trávicí trakt, což nám připomn

V neděli dopoledne uklízíme, po obídku zavíráme a dem si to směrem Beňák. Na doporučení Poryho volíme trasu podél Pohoráku a Černý, kolem slaňovací skály, což pokládám za povedený výběr a v součtu sme se přiblížili k vysněným 40 kilometrům na Pohoří. Nakonec nás opouští Edík a míří na rodinou oslavu bo co, Jindré musel oželet páč po něm šel nějakej bacil.

Tak příště už to na to Pohoří dojdem ... !