Z Budějc jsem vyrážel jenom já a Kriky, taktak jsem to stihl. Ani minutka nazmar. Že jsme jeden introvert jak brno a druhej flegmatik jak hrom, tak jsme šli většinu cesty zticha a užívali si krásnýho počasí, o kterým jsme předem věděli, že takový celou dobu rozhodně nezůstane. Až večer, když jsme si našli fleka na noc, za náma přijeli autem (původně bylo v plánu vozit bagáž mladším členům) až na místo Klára a Fenerbachče. Konverzace se rozproudila a bylo veselo a jak byla Klára a Fenerbachče tak veselí z toho, že máme auto, tak se jim hrozně chtělo toho využít a jet místo normálního vandru někamsi do rakouska na den. Konzervativnějším vandrákům (jenom já) se to moc nezamlouvalo, ale rozhodnutí jsme nechali na ráno.
Ráno jsme dostali zvláštní budíček. Probudilo nás auto, asi lesáků, kteří asi zkoumali, co tam na rozcestí dělá Kláry auto, i když tam asi tak úplně bejt nemělo. Odjeli dřív, než jsme se stihli vyhrabat ze spacáků, ale stejně jsme se v docela svižným tempu nasnídali a pro jistotu rychle vypadli. Místo rakouska jsme se (asi po mým mručení) shodli na zvláštním kompromisu, že pojedem jenom o kus vedle k Lipnu a tam odtud si dáme kratší vejlet. Tenhle přejezd autem bude mít podle mně trvalý (pozitivní) následky na hudební scénu oddílu, protože Fenerbachče obohatil svůj repertoár o Hasiče od Znouze a Je mi to brácha od Muchy. Na zbytek vandru se Fenerbachče stal naším jukeboxem a kdykoliv, když zaznělo kterékoliv slovo z jedné z písní, zanotoval nám příslušný kousek. Ještě pořád bylo krásný počasí, takže i vejlet z Nový pece do Stožce byl pěknej. Večer odjela Klára, a zbyli jsme tři. Taky tím skončilo příjemný počasí a probudili jsme se trochu zasněžení. Ráno jsme na blízkým nádraží vyzvedli opozdilou Magdu a zase se z toho stal vandr. Šli jsme kolem Lipna na jiný nádraží, kde nás prozměnu opustil Kriky. Až do konce vandru jsme si nebyli jistí, jestli nás opustil na správnou stranu, protože dobíhal na poslední chvíli a zrovna přijely vlaky v obou směrech.
Takže z původního osazení jsem zbyl jenom já. Cestou dál jsme se prošli po lávkách přes mrtv
é močály. V tom počasí tak rozhodně vypadaly. Ani psa by v takovým nečasu nevyhnal. Večer jsme si vysnili a dokonce taky našli hezký místo, na který by mohlo ráno svítit vycházející slunce. Kdyby ale ráno zase nesněžilo. Povedlo se mi uvařit si snídani, aniž bych vylez z hamaky, sbalili jsme mokrý stany a plachty a hecli jsme se a došli až do Krumlova, i když jsme mohli jet domů dřív ze zastávky blíž. Já ušel 84 km, ostatní různě.
Z původního plánu udělat lehkej vandr i pro mladší osazenstvo nezbylo nic, protože nejel ani jeden mladší osazenec, ale z předpovědi počasí bylo jasný, jak bláhový bylo myslet si, že o velikonocích bude celou dobu hezky. Apríl. Takže jsme interně akci přejmenovali na Velikonoční Kamchceštamjdeš™ a užili si to i tak.
Jindré, 15.4.2023
Jindré, 15.4.2023
