Pan Dubský odešel na věčný odpočinek.
Za hřbitovní zdí se prohání vítr kolem hrobu malého Kryštofa.
V okně se mihly strašlivé stíny kočičích siluet Grapse a Šnorese.
Ve výklenku číhá sama Smrt...
V poryvu větru bouchla okenice a kusy staré omítky odpadávají ze zdi opuštěného domu.
Svíčky dohořely ve zkroucených gestech a pak přišlo ráno.
Vyrazili jsme na Karlův Hrádek, skoro 600 let opuštěnou zříceninu.
Před její návštěvou všichni skotačili při hře na babu v šestipatrové slaměné tvrzi.
Posledním napínavým zážitkem dne byla potom snaha stihnout autobus s Blábulínem a Gustou.
I díky Fedorově kolesu se to v hodině dvanácté podařilo.