Výpravy na Borek mě odjakživa zajímaly víc než jiné jednodenky různými směry. Ano, ačkoliv je Borek coby kamenem dohodil, je v něm víc anomalit než v místech, kam jezdíme vlakem přes 50 km. Koneckonců, kde máte borový les, hlubokou rokli, obrovský lom a rozsáhlý štoly na 1km2?

Sraz byl ráno v neděli u klubovny. Svezli jsme se busem do Nemanic. U Makra jsme ukecali Fedora, ať nám v Makru koupí nanuky. Mezitím jsme na loučce za Makrem hráli kelajzy (a kelajz, jestli se tam nerozpustil, je tam dodnes). Po cestě do lomu jsme dali plížení k náčelníkovi, ale Fedor měl výhrady k našemu měnění oblečení.

V lomu snad mimo tradičního obědvání, ohně, slaňování, shazování Judžínů, koupání v bažinách, padání buřtů do ohně nebylo nic. Pak jsme dali šiškovku, kde dobrá strategie byla potřebná (poslední part hry byl dokonce prohlášen za remízu).

A teď konečně novinka: Fedor, jenž oddílu sehnal/ukra/koupil/půjčil/dostal/zdědil/vyrobil lano, k němu dokoupil kladku, a tak jsme jezdili přes rokli. Skvělou zábavu zafinišoval Mrož, když svojí koordinaci nohou shodil Toma do dna rokle (nic vážného, nakonec).

Pak kelajzy v lese (které tak trochu kazily psí výkaly na hřišti). Jen Orty chyběly. Což je škoda. Já sám jsem tam byl jen o mé 2. Výpravě s oddílem. Od té doby jsem je neviděl.

Co dodat? Cestou zpátky jsme z autobusu viděli u Makra zapomenutý kelajz. A to byl konec naší výroční výpravy.

.