V pátek jsme se vydali na dvouhodinovou cestu vlakem, vystoupili na zastávce Nová pec. Když, jsme se tam konečně dostali, byla už tma a začalo pršet. Nandali jsme si pláštěnky na batohy a vyrazili na 8 km dlouhou cestu na nouzové nocoviště. Po cestě nebylo vůbec nic vidět páč jsme šli lesem a na značky posloužila baterka, která ale nebyla zapnutá celou dobu. Díky tomu se stala srandovní věc: Vyšli jsme zpoza zatáčky a po pravé straně bylo vidět malé zelené světlo ,, magic wood" ozvalo se a když jsme rozsvítili baterku zjistili jsme, že koukáme na obrovský lesní bagr. Když jsme konečně promoklí došli na nocoviště najedli jsme se natáhli plachtu na přístřešek, aby do něj nefoukalo a šli spát.

V sobotu jsme se v 8 vzbudili a zjistili, že sněží. Nasnídaní jsme se sebrali a vydali se potokem 2 km k Plešnému jezeru. Všude bylo spousta sněhu a jeho množství přibývalo s každým výškovým metrem u jezera bylo dobrých 15 čísel sněhu. Vyfotili jsme si jezero a vydali se na Plechý, celou dobu sněžilo a foukal vítr. Když jsme se konečně vyškrábali na hřeben, místo pár čísel sněhu a hodinové cesty, tam byly metr a někde i více hluboké závěje, do kterých jsme se neustále propadali, což nás stálo skoro 3 hodiny času. Přešli jsme vrchol Plechý a pokračovali po hřebenu stále se propadajíc do hlubokého sněhu. Po cca 4 km jsme si v německé restauraci dali knedlíčkovou polívku a vyrazili zpátky do Česka. Tam jsme se skoro hned dostali do další potokové cesty a po ní konečně došli na pevnou cestu bez sněhu a potoka. Okolo 4. - 5. hodiny jsme došli k Novému Údolí, kde jsme se setkali s Edíkem, který přijel později vlakem. Dohromady jsme se pak přesunuli na další nouzové nocoviště, kde jsme přečkali noc, která byla hodně chladná a skoro celou dobu sněžilo. 

Ráno jsme se promrzlí vzbudili, nasnídali a vyrazili směr Volary. Cestou jsme prošli vesnici Dobrá a když jsme z ní odešli byli jsme donuceni projít bažinou a skákat po drnech, aby jsme si nenabrali do bot, což se stejně NĚKOLIKRÁT stalo. Poté jsme podél Teplé Vltavy došli až k Muzeu lehkého opevnění a kousek za ním jsme se na hodinku usadili v hospůdce s limonádou a počkali ať nemusíme čekat na nádraží v zimně.

Bojovníci co vyšli a přežili: Jindré, Edík, Šiny, Kriky a Hoponzík

V pátek jsme se vydali na dvouhodinovou cestu vlakem, vystoupili na zastávce Nová pec. Když, jsme se tam konečně dostali, byla už tma a začalo pršet. Nandali jsme si pláštěnky na batohy a vyrazili na 8 km dlouhou cestu na nouzové nocoviště. Po cestě nebylo vůbec nic vidět páč jsme šli lesem a na značky posloužila baterka, která ale nebyla zapnutá celou dobu. Díky tomu se stala srandovní věc: Vyšli jsme zpoza zatáčky a po pravé straně bylo vidět malé zelené světlo ,, magic wood" ozvalo se a když jsme rozsvítili baterku zjistili jsme, že koukáme na obrovský lesní bagr. Když jsme konečně promoklí došli na nocoviště najedli jsme se natáhli plachtu na přístřešek, aby do něj nefoukalo a šli spát.

V sobotu jsme se v 8 vzbudili a zjistili, že sněží. Nasnídaní jsme se sebrali a vydali se potokem 2 km k Plešnému jezeru. Všude bylo spousta sněhu a jeho množství přibývalo s každým výškovým metrem u jezera bylo dobrých 15 čísel sněhu. Vyfotili jsme si jezero a vydali se na Plechý, celou dobu sněžilo a foukal vítr. Když jsme se konečně vyškrábali na hřeben, místo pár čísel sněhu a hodinové cesty, tam byly metr a někde i více hluboké závěje, do kterých jsme se neustále propadali, což nás stálo skoro 3 hodiny času. Přešli jsme vrchol Plechý a pokračovali po hřebenu stále se propadajíc do hlubokého sněhu. Po cca 4 km jsme si v německé restauraci dali knedlíčkovou polívku a vyrazili zpátky do Česka. Tam jsme se skoro hned dostali do další potokové cesty a po ní konečně došli na pevnou cestu bez sněhu a potoka. Okolo 4. - 5. hodiny jsme došli k Novému Údolí, kde jsme se setkali s Edíkem, který přijel později vlakem. Dohromady jsme se pak přesunuli na další nouzové nocoviště, kde jsme přečkali noc, která byla hodně chladná a skoro celou dobu sněžilo. 

Ráno jsme se promrzlí vzbudili, nasnídali a vyrazili směr Volary. Cestou jsme prošli vesnici Dobrá a když jsme z ní odešli byli jsme donuceni projít bažinou a skákat po drnech, aby jsme si nenabrali do bot, což se stejně NĚKOLIKRÁT stalo. Poté jsme podél Teplé Vltavy došli až k Muzeu lehkého opevnění a kousek za ním jsme se na hodinku usadili v hospůdce s limonádou a počkali ať nemusíme čekat na nádraží v zimně.

Bojovníci co vyšli a přežili: Jindré, Edík, Šiny, Kriky a Hoponzík